Doba ledová 1,2

Hlavní linie příběhu se točí kolem mamuta Mannyho, lenochoda Sida, který se mu vnutil za parťáka při jeho pouti a je hlavní komickou postavou filmu, a lidského mláděte, které zůstalo opuštěno v ledové poušti poté, co jeho matka utonula. Třetím zvířetem do mariáše je šavlozubý tygr Diego, který má původně za úkol od svých kumpánů dítě uzmout, a proto se ke skupince přidal, ale postupem času se z něj stává Mannyho a Sidův spojenec.

Film rozhodně nepřináší nic převratného, a to vůbec ne po dějové stránce. Jde o klasický příběh pro děti, a ten samozřejmě musí nutně skončit happyendem. A snad neprozrazuji příliš, když řeknu, že lidské mládě se dostane zpět ke svému otci.

Doba ledová je ale na druhé straně pěkný a vtipný příběh, nicméně jsem přesvědčen, že aspoň za polovinu výsledného dobrého dojmu je vděčná veverce. Mohli bychom jí dát titul Nejlepší kreslená postavička ve vedlejší roli, protože (i přestože) mnoho prostoru na své kreace se žaludem nedostane. Pár minut na začátku i konci, a něco málo uprostřed. Ale naloží s přiděleným prostorem výborně. Na nic si totiž nehraje. Prostě se zajímá o ten svůj jediný žalud, a to jí stačí. I když, pravda, tváří se malinko provinile, když se kvůli tomu žaludu postará o několik „drobných“ klimatických změn.

Z větší části sice pořád vnímám Dobu ledovou jako film pro děti; velmi dobré animace a vtipné momenty však zaujmou i podstatně starší diváky. Jelikož si Dobu ledovou pravděpodobně půjčíte na DVD, nezapomeňte se podívat na bonus v podobě dalšího ze skvělých tragikomických veverčiných minipříběhů.